KUFÍREK 59. – I BEROUSKOVIC MEDVĚD UMÍ NA MOTORCE, POPŘÍPADĚ DÁMSKÉM KOLE.

18. června 2015 v 10:25




Začnu statistikou: o zbytečných - i zbytečnosti mé.

Pokračovat v této bilanci domorodé intelektuální truchlivosti budu způsobem jiným, avšak bezprostředně obdobným:

> Datum: 17.06.2015 06:55
> Předmět: Re: Dobrý den pane Macku, zdravím hned zčerstva, neboť mě napadá,
>
Přeji dobrý den
a potvrzuji níže uvedenou informaci, že bez možnosti ověřit totožnost dle občanského průkazu (příp. pasu) Vám žádný materiál ke studiu nemůže být předložen. A to ani v případě, že přijdete s doprovodem. Totožnost každého badatele se ověřuje individuálně.
S pozdravem
Ladislav Macek, SOkA Havlíčkův Brod

> Datum: 17.06.2015 11:10
> Předmět: RE: Dobrý den v Pardubicích, kam se hned na začátek tážu.
>
Dobrý den pane Tomane, naše knihovna slouží pouze zaměstnancům, není veřejná. Pracujeme v provizorních podmínkách, možnost seznámit se s dokumentem je pouze po dohodě.
S pozdravem
Hana Řeháková

> Datum: 17.06.2015 15:33
> Předmět: Re: Dobrý den:
>
Dobrý den,
v Žebráku máme malíře Hněvkovského, Panušku v Hořovicích. Můžeme se domluvit na návštěvě v Hořovicích nebo těch pár věcí mohu převézt do hlavního sídla muzea v Berouně (Husovo nám. 87, Beroun). Rozhodněte se sám kam je Vám to snazší se přiblížit. Jen bych Vás požádala o el. vyplnění žádosti badatele o studium, které musí podepsat pí ředitelka (najdete na muzejních webových stránkách).
S pozdravem
Petra Přidalová


NA ÚZEMÍ, NA NĚMŽ DOMORODCI SE AKTIVNĚ NEZAJÍMAJÍ WITTGENSTEINEM, NEBO TEN JE-LI JIM DOKONCE PŘÍMO UPÍRÁN, NEMŮŽE SKONČIT VŠE NEŽLI NAPROSTÝM ZDOBYTEČNĚNÍM ČEHOKOLI, POČÍNAJE TŘEBA POUŽÍVÁNÍM BLOGŮ NEBO FEJSBUKU.

Okresní archivy patří kompetenčně pod ministerstvo vnitra, okresní muzea zase pod ministerstvo kultury.
Z toho plyne existence dvou různých stejně však striktně platných právních norem, dvou stejně platných zákonů na totéž.

Nacisticko-bolševická prasečnost.

Ovšem ani případným přechodem přes berounskou elektronickou bránu nebudu mít ještě vyhráno - neboť následně obecně platí, že zatímco jeden kustod může přijmout 2 doklady prokazující platnost údaje mého rodného čísla, jiný je, tytéž, stejně tak zcela oprávněně může odmítnout, a žádat po mně občanský průkaz.

Přičemž pro další badatelský průběh následují další 2 platné zákony, jimž jsme po dohodě ještě s ombudsmanem Motejlem určili 4 stejně možné výklady, dva pro mne, 2 proti, takže záleží jen na zlovůli nebo benevolenci kerbera…

Já jsem již před mnohými roky O/občanský průkaz vystavený na mé jméno tomuto genocidně zločinnému státu už dávno vrátil - neboť se jedná v tomto unikátu o gestapácko estébácký institut i instrument od samého počátku jeho vzniku bezprostředně ihned po lůze vítězném Únoru 48.
V civilizaci neznají.

(Zatímco tady každý nad 15 nosí Vítězný Únor s sebou každý den někde v kapse nebo kabelce.)

Tam už bych si mohl připravovat prázdninový fárplán do Havlíčkova Brodu. Pardubic i Hořovic, ke vstupu do tamních badatelen by mi stačil jako identifikátor pouhý zaplacený účet za plyn.

Mezi zdejším vítězným dobytkem však cosi takového nepředstavitelné, dokonce ve všech směrech zcela nemožné.


Budiž, bez ohledu na zdejší dobytek můžu přece o prázdninách cestovat po hrobech touto zdejší pakáží a chátrou zavražděných básníků.
K tomu mi občanského průkazu netřeba.

Koupil jsem si tedy baťoh, místní vietnamský trhovec z krámu na Hlavní mi sám od sebe nabídnul slevu z 320 korun na 280.

Známe se totiž roky, oslovujeme se vzájemně slovem sousede.
Když míjím kolem, občas se stavím dovnitř jen tak si podat pravice.
S místním zdejšími bílými keťasy tak ze zásady nečiním.
Jindy se spolu zasměje, jak se jmenuje, nevím, ale jednou už mi dal v průběhu kteréhosi našeho hovoru ránu pěstí do břicha.

Něčím, zřejmě wittgensteinovským, jsme si rovni: já jsem veden StB jako Nepřátelská osoba, on bojoval jako severovietnamský tankistický poručík proti Američanům. Bez distinkcí, poněvadž jako vietkong v tanku na území Jižního Vietnamu.
Ostatně hned v první kapitole mé dlouhé wittgensteinské povídky jsem tohleto trochu šířeji zmiňoval.

Poněvadž jeho existence mi přináší i další rozvíjející konfrontace, umístil jsem ho s manželkou, dcerou, synem i krámem do děje literárního scénáře hraného filmu s americkou herečkou Meg Ryan v hlavní roli - zde do epizody předcházející scénu návratu do zdejších 50. let.

Tedy do doby, kdy se ujaly ty bolševicko-nacistické občanky.

Prasata.



Třebaže se mi včera povedlo konečně alespoň v náznaku dospět do prostředí rodiny akademického malíře Jaroslava Panušky samého, a ještě jednu obdobnou cestu rozejdu dnes, pro naprostý nezájem o jeho téma odcházím z tohoto blogu, jak i ze souvisejícího fejsbuku, úvahově se připravovat na letošní prázdninové cesty nějak jinak.
.
 

KUFÍREK 58. – DÍLČÍ SUMÁŘ PRO KTERÉHOSI BEROUSKOVIC MEDVĚDA

17. června 2015 v 13:22




> Datum: 16.06.2015 07:58
> Předmět: RE: Dobrý večer, ještě něco připojím k dotazům v nedávném mém mailu
>
Dobrý den,
na paní Schneiderovou mám jen mailovou adresu:macaska1@gmail.com.
Z PNP jsme měli zapůjčené návrhy obálek knih a Skicář: kresby tužkou, papír, nedatováno, 285 x 215 mm, inv.č. PNP US 97/60 - 1-10. Dále jsme měli z Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod zapůjčený další Panuškův skicář, kresby tužkou a kvašem, papír, nedatováno, 111 x 180 mm, inv.č. 969.
S pozdravem
Mgr. Hana Nováková, ředitelka GVUHB
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě

> Datum: 16.06.2015 08:41
> Předmět: Re: Fwd: Dobrý den v Jihlavě, kam si dovoluji jeden rozvitý dotaz, prosím vás:
>
Vážený pane Tomane,
Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, bohužel, nearchivuje žádné podobné práce Jaroslava Panušky. Zkuste se zeptat v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, tam se dílem Jaroslava Panušky zabývají podrobněji. Můžete také zkusit Muzeum ve Světlé nad Sázavou.
S pozdravem
Bc. Alena Uxová
správce sbírek a IT
Oblastnígalerie Vysočiny v Jihlavě

> Datum: 16.06.2015 10:24
> Předmět: Re: Fwd: Dobrý den v Jihlavě, kam si dovoluji jeden rozvitý dotaz, prosím vás:
>
Vážený pane Tomane,
ano, pokusím se nezapomenout, pokud bych na nějaké podobmé materiály nebo i zmínky o nich narazila.
Přeji též hezké dny.
S pozdravem
Bc. Alena Uxová
správce sbírek a IT
Oblastnígalerie Vysočiny v Jihlavě

> Datum: 16.06.2015 11:44
> Předmět: RE: Dobrý večer, paní Tonarová, díky, že jste se ozvala.
>
Dobrý den pane Tomane.
Omlouvám se, že odpovídám se zpožděním,ale hledala jsem v krabicích na půdě poznámky k rozhovoru, bohuželnenašla. Článek musel vyjít dříve, od září 2008 jsem doma s dětmi akolegům dělám pouze po nocích kulturu v regionu.
Každopádně věc se má tak, že tento na rozhovormě bral kolega Kopecký z Českého rozhlasu Region, on ho domlouval, alenetuším, jak moc se s paní zná. Ani si už nevybavuji její jméno, alevzhledem k tomu, že jsem dělala za svého působení v redakci rozhovorpouze s jedinou příbuznou malíře Panušky, bude to zřejmě paní Radana. Bylajsem za ní v domečku v Lipnici nad Sázavou, na náměstí hned vedle schodůke kostelu. Nepamatuji si už, zda jsem tehdy měla v rukou ten strojopis, oníž se zmiňujete, ale je to pravděpodobné, pokud z něj je v článku citováno.Kdo by vám mohl pomoci? Myslím, že na radnici v Lipnici nad Sázavou bystese dozvěděl, zda tam paní žije, a nebo mě napadá, že v infocentru veSvětlé nad Sázavou pracuje pan Jaroslav Vála, takový světelský nadšenec a znalec poměrů, ten by Vámpřípadně mohl říci víc a třeba bude mít na pani i kontakt. Meil na něj je:
tel. 569 496 676 nebo 569 496 658
Bohužel jsem Vám moc nepomohla, snad Vámpomůže pan Vála.
Hezký den přeje
Bc. Hana Tonarová
kulturní redaktorka
Havlíčkobrodský deník

> Datum: 16.06.2015 14:22
> Předmět: Re: Dobrý den pane Macku, zdravím hned zčerstva, neboť mě napadá,
>
Přeji dobrý den
a k níže uvedenému sděluji, že sčítací operáty pro politický okres Ledeč nad Sázavou (tj. včetně Světlé nad Sázavou a Kochánov) jsou bohužel dochovány jen pro rok 1921 a pokud se nemýlím, tak Panuška začal svůj srub v Kochánově stavět až v roce 1923, tudíž před tímto datem zde nelze předpokládat jeho trvalý pobyt. Pro informaci v příloze zasílám kopii inventárního soupisu k fondu Archiv obec Kochánov do roku 1945, ze kterého je zřejmé, že ani policejní přihlášky ani knihy domovského práva pro tuto obec se bohužel nedochovaly.
Co se týká udělení titulu "zasloužilý umělec" v roce 1955, mohu jen konstatovat, že celostátní deník Rudé právo z tohoto období nemáme bohužel k dispozici a z místních periodik Vám mohu nabídnout jen Vesnické noviny okresu Havlíčkův Brod. Zda se však avizovaná událost vyskytuje na jeho stránkách Vám v tuto chvííli nejsem schopen potvrdit ani vyrátit.
Jinak musím konstatovat, že při vší úctě k osobnosti a dílu Jaroslava Panušky, není to téma, které by patřilo do oblasti mého odborného zájmu. Tudíž z mého pohledu nechávám tuto oblast "v plen" jiným badatelům. Zajímavý příspěvek k osobě a dílu J. Panušky však kdykoliv s potěšením uvítám a předám jej ediční radě sborníku Havlíčkobrodsko k posouzení a k případnému otištění.
S pozdravem
Ladislav Macek, SOkA Havlíčkův Brod

> Datum: 16.06.2015 15:15
> Předmět: RE:
>
Pozor, jde o pana Válu, nikoli Volného.
Kontakt mám jen tento: milan.kopecky@rozhlas.cz
Nene, byla jsem za paní v LIPNICI NADSÁZAVOU, kde bydlela u kostela. Jestli si dobře pamatuji, tak tam trvale žila.
Tak ať se Vám daří v hledání!
Hezký den přeje
Bc. Hana Tonarová
kulturní redaktorka
Havlíčkobrodský deník

> Datum: 17.06.2015 08:35
> Předmět: RE: Dobrý den v Pardubicích, kam se hned na začátek tážu.
>
Dobrý den pane Tomane,
Katalog k této výstavě máme pouze v knihovně byl velmi rychle rozebrán v době svého vydání. Další prameny vztahující se k této konkrétní výstavě nemáme, korespondence s autorem nebyla v roce 1978 možná, zemřel 1. srpna 1958 v Kochánově u Světlé nad Sázavou.
S pozdravem
Hana Řeháková




.

KUFÍREK 57. – MÁM BLEJT KREV?

16. června 2015 v 9:48





CO TADY TAK ASI MÁM BLEJT JÁ?

Věru, nutno si takovou otázku položit i dnes, dokonce jen pouhých pár dnů předtím, nežli na poznávací Panuškovu prázdninovou trasu vyrazím já sám.
Přes snahu, vybaven nějak mimořádně indiciemi nebudu, poněvadž malíř Jaroslav Panuška sám se pisatelsky nijak významně neskvěl - sotva tedy ve výsledku sesbírám těch zhruba 20 normostran nutných, aby případně vzniklo další kterési monotematické číslo časopisu Chron.
Neboť platí, jsou-li indicie, existují-li nápovědi, dokonce kohosi jiného vhodné texty, výsledek se z mé strany dostavuje hned.
Jak svědčí předchozí citát ze druhého dílu knihy OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA ZA SVĚTOVÉ VÁLKY, tedy autorského veledíla, k němuž i malíř Jaroslav Panuška dílčí velešpetkou zásadně přispěl, připomínám pro příklad téhož, nežli vyrazím na prázdninovou trasu já - jak tedy dokládá citát s dějovou zápletkou vojáka Švejka a sapéra Vodičky v městě Királyhida, každý podle této indicie snadno vylistuje, nalezne.

Zatímco já už prolistoval dobrých 1 500 stránek Haškových humoresek, a ten maličký kousek o malíři Panuškovi a mrtvých či živých salamandrech, nebo čem, stále jsem pořád ještě nenašel.

Shrnutí: v autentickém úryvku ze Švejka Panuškův sluha není uveden křestním jménem, zatímco v citátu dnešním prvním je prezentován se jménem Matěj.

Plyne tedy, že kdesi musí existovat ještě jeden text.

Dílčí prototext.

> Datum: 12.06.2015 14:50
> Předmět: RE: Dobrý den v Havlíčkově Brodě, dovoluji si vůči vám stručný dotaz:
>
Dobrý den,
Pane Toman, děkuji za Váš badatelský zájem. Mám na starosti pouze sbírku Obrazů, kde Panuškovy obrazy máme zastoupeny. Co se týká deníků nebo korespondence, přeposílám kolegyni Jindrové, která má na starosti sbírkovou knihovnu, zda se tam nějaká taková věc nachází, vyrozumí Vás.
Ještě mne napadá, že by něco mohli mít vědět ve Vlastivědném spolku světelsko, zkuste se obrátit i tam - http://www.svetelsko.cz/kontakty.html .
Pěkné dny
MgA. Jiří Jedlička - ředitel
Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod

> Datum: 15.06.2015 08:19
> Předmět: Re: Dobrý den v Havlíčkově Brodě, dovoluji si vstupní dotaz, až z Českého Těšína:
>
Přeji dobrý den
a k níže uvedenému s omluvou sděluji, že "Sbírka soudobé dokumentace" mne při formulování první odpovědi nenapadla. K Panuškovi obsahuje dokumenty o výstavách jeho děl, např. Výstava Jaroslava Panuška v Něm. Brodě - 11.-25.06.1939 (plakát, pozvánky a katalog výstavy); Výstavy akad. malířů v Havl. Brodě - O.Štáfl, Jar. Panuška st., Jar. Panuška ml., Lad. Panuška, K.Němec, F.Michl - 29.06.-21.07.1946; Výstava obrazů Jaroslava Panušky, F.Škrabánka, V.Škrabánka a Rud. Jarolíma v Havl. Brodě - 26.04.-10.05.1959; Výstava obrazů Jaroslava Panušky v Havl. Brodě - 23.07.-24.09.1972 (plakát a pozvánka); Výstava obrazů Jaroslava Panušky v Havl. Brodě - 21.07.-27.08.1978 (plakát a katalog výstavy); ...
Přímo k jeho osobě jsem v evidenci fondu bohužel nezaznamenal nic.
S pozdravem
Ladislav Macek, SOkA Havlíčkův Brod

> Datum: 15.06.2015 09:33
> Předmět: RE: Dobrý den v Havlíčkově Brodě, mé téma zní: Jaroslav Panuška.
>
Dobrý den,
Panuškův katalog je na pokladně v prodeji, nebo Vám jej můžeme poslat i na dobírku.
Co se týče Vaší návštěvy, až budete vědět termín, napište mi a já bych Vám odpověděla, zda budu v galerii nebo někde na cestách.
Hezký den.
Mgr. Hana Nováková, ředitelka GVUHB
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě

> Datum: 15.06.2015 10:16
> Předmět: RE: Dobrý večer, ještě něco připojím k dotazům v nedávném mém mailu
>
Dobrý den,
text katalogu je opravdu od Martiny Schneiderové, kterou jsme oslovili s prosbou o úpravu textu z její diplomové práce. Ona ale nakonec poskládala několik výtržků z jednotlivých kapitol diplomky. S tímto přístupem jsem nebyla spokojená, ale vzhledem k časové tísni jsem již nemohla s textovou částí nic dělat. Kurátorkou výstavy nebyla. Původně začala výstavu připravovat naše kolegyně Mgr. Markéta Odehnalová, která ale odešla na mateřskou dovolenou, tak konečnou podobu výstavy jsem dělala sama. Kde Martina Schneiderová citované texty získala nevím, musíte se obrátit přímo na ni. My jsme měli zapůjčené pouze skicáky z Památníku národního písemnictví.
S pozdravem
Mgr. Hana Nováková, ředitelka GVUHB
Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě

> Datum: 15.06.2015 10:36
> Předmět:
>
Přeji hezký den ze Světlé nad Sázavou a odpovídám na Váš mail, který se spletitými cestami nakonec dostal ke mně. V příloze Vám posílám snímek Panuškova hrobu ze světelského hřbitova a s otázkami Vás odkazuji na Státní oblastní archiv v Havlíčkově Brodě - http://havlickuv-brod.mza.cz/ , případně na Muzeum Vysočiny v Havlíčkově Brodě - http://www.muzeumhb.cz/ , kde Vám pracovníci jistě vyjdou vstříc.
S pozdravem
Jaroslav Vála
turistické informační centrum




.
 


KUFÍREK 56. – ZOBRAZIVOST – ALE TAKÉ: NEUVĚDOMĚLOST.

15. června 2015 v 13:46


NEZOBRAZUJEME PŘES VŠECHNU SNAHU, JAK NĚCO VYPADÁ, NÝBRŽ ŽE NĚCO JAKO NĚCO VYPADÁ. ŽE SE ZROVNA ČERSTVÉ ČEMUSI BYVŠÍMU PODOBÁ.
ŽE V NĚČEM SE NÁM COSI PŘIPOMÍNÁ.

Navracím se opět k obsahu diplomové práce Martiny Schneiderové - http://is.muni.cz/th/68639/ff_m/Jaroslav_Panuska-komplet.doc?info - - - abych pokročil vpřed mimo oblast písemných textů samých, a tak zčásti zdůvodnil, proč je pro mne zájem o případné nalezení rukopisných Panuškových textů tak podnětný.
(Přičemž o onom zde použitém slovu rukopisných platí, že se pro mne jedná o ty záznamy, které dosud nebyly publikovány knižně nebo časopisecky. Přičemž nějaké mimořádné literární objevy nebo nálezy očekávat nelze.)





V souvislosti s označením čehosi jako mapa (nazváním čehosi mapou) si připomeňme mnou nedávno zveřejněnou ilustraci celého způsobu mapy podniknutý po wittgensteinské způsobu jistým současným americkým konceptualistou.


Ludwig Wittgenstein byl Panuškův současník.
Obdobně třeba Franz Kafka, František Kupka nebo Marcel Duchamp byli Panuškovi současníci.
A podobně jako oni, tak i on stál tenkrát na hranicích objevu.
Na místě vedoucím ob 2 generace poté ke konceptualistickým tendencím - jimž dokonce (tehdy už jen pouze mimoděčně) v klidném posázavském Kochánově byl pouze němým současníkem, a tedy ne aktivním svědkem.

Neboť zrovna tím, zač je odevždy plísněn a ponižován, se mohl zapsati.

Proto se rozhlížím po textech, tedy dokumentaci, abych se dozvěděl, proč se, v zemi sokolů a buditelů, tenkrát nerozešel, popřípadě před 100 lety neukročil, kamsi stranou od jejich úhledného zápecnictví - a on, možná v rámci mé nezprostředně předešlé úvahy či charakterizace symptomaticky, žádné texty za sebou nezanechával. Jimiž se mohl rozhodnout.
Zřejmě mu vyhovovalo nepsaní jako čecháčkovsky líná maloměstská duchovní poklidnost, tu a tam pár slov na rubu pohlednic zasílaných z navštěvovaných míst.

Přitom ona minutá blízkost je očividná i z jiných jeho realizací v časech, kdy zrovna vyšel TRACTATUS LOGICO-PHILOSOPHICUS.








.

KUFÍREK 55. – ONI SI COKOLI KOUPÍ – – – NEBO TO DOKONCE DOSTANOU ZDARMA.

14. června 2015 v 8:43



Oni si cokoli koupí - nebo to dokonce dostanou zdarma.
Proto jim nikdy nedoklapne, co práce (ve smyslu definice poskytnuté onehda) je potřebné pro jediné číslo časopisu Chron - které ani třeba nevyjde.
O grafomanství, jak jsou oni na význam tohoto slova zvyklí, se tu nejedná - spíše o nějaký způsob tamté wittgensteinské řečové hry.


Možná to je jedna tatáž stopa - možná se jedná o stopy dvě.
Možná jen o nějak zrcadlově převrácenou původní - možná jsem narazil na další jinou.
Neboť jsem mezitím zjistil, že ve Světlé nad Sázavou jsou nejméně kostely 2.
Podle toho se změnila podoba možné lokalizace bydliště vnučky, nebo dokonce pravnučky, malíře Jaroslava Panušky - jak dokládám následnou mapou.


Minule napravo - dneska nalevo.


Takže třeba zde je to místo, kde se nachází písemná pozůstalost malíře Jaroslava Panušky - tedy nejméně 10 stránek strojopisu jeho pamětí - čili celý textový obsah jednoho čísla časopisu Chron.


Inu, sice nijak významně dopředu nepostupuju, přesto jsem za ten týden zájmu inicioval alespoň jeden nový kohosi příspěvek na internetu, jenž by jinak nebyl - zatímco načumující sem blbci ze sebe jakkoli panuškovského (předtím wittgensteinovského) nevypudili nic.



Tedy nejenom diplomantka Martina Schneiderová v roce 2009.

Též i redaktorka Hana Tonarováv roce 2008 při psaní jejího článku ÚRYVKY Z PAMĚTÍ JAROSLAVA PANUŠKY, který, jak již tu bylo řečeno, je dostupný (bez jakéhokoli dnešního zájmu blbců) naodkazu http://havlickobrodsky.denik.cz/kultura_region/20080731pameti_panuska.html.


Dotřetice se lze setkat se zmínkou o Panuškově strojopisu v textu katalogu sestaveného v roce 2012 u příležitosti výstavy Panuškových prací v Havlíčkově Brodě.
Když tu se nemohu zbavit podezření plynoucího ze stylu psaní, že autorkou textu v onom katalogu je rovněž ona bývalá diplomantka Martina Schneiderová.


> Datum: 13.06.2015 18:19
> Předmět: Panuška
>
Dobrý den pane Tomane.
Ozývám se na základě Vašeho včerejšího e-mailu. Zkuste miprosím napsat, co byste si ode mně přál, a já Vám sdělím, zda se obracíte nasprávnou osobu, případně Vás nakontaktuji na kolegy.
Hezký den přeje
Bc. Hana Tonarová
kulturní redaktorka
Havlíčkobrodský deník




.

KUFÍREK 54. – KE KONTEXTU OKOLNÍHO SVĚTA PATŘÍ I ROZMANITÉ VRSTVY ÚČELU NAŠEHO VLASTNÍHO OČEKÁVÁNÍ.

13. června 2015 v 9:05






Na tomto místě tedy upozorňuji na odkaz nacházející ihned v úvodu textu diplomové práce Bc. MARTINY SCHNEIDEROVÉ s názvem JAROSLAV PANUŠKA (1872-1958). OD POHÁDKY K VĚDĚ.
Co se týče obsahové úrovně práce samé, je ve zdejších domorodých poměrech mimořádná, třebaže se mnou sledovaných tendencí týká jen velmi okrajově.
Přináší však údaj o tom, že kdesi před zhruba 10 lety existoval, a možná dodnes kdesi existuje, jakýsi strojopisný Panuškův vzpomínkový strojopisný text, možná doposud celý ještě nepublikovaný - tedy obzvláštní sousto i úkol pro případné jedno monotematické panuškovské číslo časopisu Chron.

MOŽNÁ DODNES KDESI EXISTUJE V POZŮSTALOSTI, NA DOPOSUD MI MEZNÁMÉM MÍSTĚ, JAKÝSI STROJOPISNÝ PANUŠKŮV VZPOMÍNKOVÝ TEXT, MOŽNÁ DOPOSUD CELÝ JEŠTĚ NEPUBLIKOVANÝ.

Kdybych se ovšem zde neocital mezi línými blbci, poprosil bych čtenářské okolí tohoto blogu, aby se mi se kdokoli z něj pokusil IDENTIFIKOVAT NEBO NAJÍT AUTORKU MARTINU SCHNEIDEROVOU, POPROSIT JI O BLIŽŠÍ LOKALIZACI PRAMENE.

(Můj základní předpoklad se tedy ukázal jako oprávněný - leč zůstává prozatím pro nezájem jiných zcela neuskutečnitelný…)

Přitom by se dalo začít hned tento víkend dotazy například hned sem:



> Datum: 12.06.2015 10:14
> Předmět: Re: Dobrý den pane magistře Hylmare v Praze, jemuž píšu z Českého Těšína, stručně:
>
Dobrý den pane Tomane,
je mi líto, fond ani větší soubor dokumentů J. Panušky ve sbírkách archivu nemáme. Několik dopisů by dle inventářů mělo být v fondu Varia a v fondu Krasoumné jednoty. Opravdu jen jednotliviny...
Přeji pěkný zbytek dne
Tomáš Hylmar

> Od: Hylmar Tomas
hylmar@ngprague.cz
> Datum: 12.06.2015 11:20
> Předmět: Re: Dobrý den pane magistře Hylmare v Praze, jemuž píšu z Českého Těšína, stručně:
>
Není vůbec zač.
Ano, o prázdninách můžete přijet (měli bysme mít snad otevřeno celé prázdniny). Příští týden jsem na dovolené, hned potom vám ale dokumenty začnu připravovat a ještě vám pošlu zprávu, co jsem vše nalezl...
Přeji hezký víkend
T. Hylmar

> Datum: 12.06.2015 13:12
> Předmět: Re: Dobrý den v Havlíčkově Brodě, dovoluji si vstupní dotaz, až z Českého Těšína:
>
Přeji dobrý den
a k Vašemu níže uvedenému dotazu sděluji, že osobní fond malíře Jaroslava Panušky u nás uložen není. Aktuálně nenám bližší povědomí o tom, že by jeho osobnost nějakým způsobem "procházela" některým z našich fondů a nevím ani o tom, že by se u nás o něj někdo v posledních letech zajímal. Ani jedno, ani druhé, však pochopitelně zcela vyloučit nemohu.
Pokud vím, tak několik jeho obrazů je uloženo ve sbírkách Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod a je možné, že k nim mohou mít i nějakou dobovou dokumentaci.
S pozdravem
Ladislav Macek, SOkA Havlíčkův Brod

> Datum: 12.06.2015 14:12
> Předmět: FW: Dobrý den v Havlíčkově Brodě, dovoluji si vůči vám stručný dotaz:
>
Dobrý den,
hodně vzpomínek J. Panušky je citováno v knize Paleta s vínem: čtení o Jaroslavu Panuškovi (autor V. Stejskal, vyd. Krajské nakladatelství Havlíčkův Brod v r. 1953). Nic dalšího (korespondence, deníky..) se nám bohužel nepodařilo najít. Pokud něco vyšlo knižně, tak jsou to katalogy z výstav (některé s životopisnými údaji) a kromě výše uvedené knihy ještě životopisná publikace Jaroslav Panuška, která obsahuje i vzpomínky na J. Panušku. (aut. J.BOUČKOVÁ. Vyd.: Pardubice: Východočeská galerie, 1978. 71 s.).
V roce 2008 vyšel v Havlíčkobrodském deníku článek - rozhovor s vnučkou J. Panušky, který je dostupný na internetu i s úryvkem vzpomínek. Možná by stálo za to, zkusit nějak kontaktovat tuto paní a zjistit, jestli nějaké písemnosti existují a jestli jsou přístupné.
Článek "Vnučka Panušky: Nejvíc si pamatuji vůni barev v ateliéru" vyšel 1.8.2008, č. 179, s. 3. - dostupný na
http://havlickobrodsky.denik.cz/kultura_region/vnucka-panusky-nejvic-pamatuji-vuni-barev-20080731.html, "Úryky z pamětí Jaroslava Panušky" jsou dostupné na http://havlickobrodsky.denik.cz/kultura_region/20080731pameti_panuska.html.
S pozdravem
Irena Nováková
STUDOVNA






.

KUFÍREK 53. – KE KONTEXTU OKOLNÍHO SVĚTA PATŘÍ I ROZMANITÉ VRSTVY NAŠEHO VLASTNÍHO OČEKÁVÁNÍ.

12. června 2015 v 8:29




Na obrazech Jaroslava Panušky
Dekadence vystrkuje parůžky.
Studio je světem monster hladových
S žabíma očima, hnátů zkroucených.
Bludičky tu s vodníky zpívají
Pocity hrůzy rozechvívají.
Červený kohout sedí na klandru
Pod ním kráčí Prtioko na vandru.

Jeden obraz vybočuje
Fantasii vybičuje:
Jak by vypadaly katolické hřbitovy
Kdyby Římané místo křižování věšeli?
V mihotavém světle svíček
Stojí řádky šibeniček
A na každé z nich visí ten
Jenž jest lidstvu zaslíben.

Za úplňku ze semene oběšence
Vychází takzvaná bioluminiscence.
Na temeni šibeniční hory
Září záhon mandragory.
Vytažené strašlivě pak kvílejí
Na rušitele hypnoticky civějí.
Při pohledu na ta rozechvělá těla
Nejedna kořenářka zešílela:

Z lesa utíká do polí
Pro sebe sama si drmolí: (ref.)

Obzor se zabarvuje šarlatem
Tenké stopy ve sněhu navátém.
Dlouhými kroky stavení "to" měří
Monstrum ovšem nevšímá si dveří.
V okně se zjevuje bezhlavý umrlec
Jeho lebku na stole má umělec.
Jaroslav tu podřimuje nad obrazem ve světnici
Lebka k tělu zpět putuje, obdivuje komposici:

Všichni umrlci rázem ožijí
Spatří-li tuto bravurní studii: (ref.)


> Datum: 11.06.2015 10:54
> Předmět: RE: Dobrý den, paní Kodýmová, děkuji za zájem a laskavost,
>
Dobrý den,
co se týče naší knihovny, my máme pouze knihu:
Obrazy mé krajiny, vydalo nakladatelství Kruh 1984 v Hradci králové
v níž je jako jeden z mnoha malířů i p. Panuška. Jinak bohužel nemáme žádnou monografii jenom o něm.
Mohl byste se ale dotazovat v krajské knihovně v Havlíčkově Brodě, která má adresu: knihovna@kkvysociny.cz
Jejich webové stránky jsou: www.kkvysociny.cz
Ve Světlé bydlí také vnučka p. Panušky, jmenuje se Feldmanová, křestní jméno neznám. Bydlí na adrese (to seš debil, viď) 582 91 Světlá nad Sázavou.
To je opravdu všechno, co Vám k panu malíři Panuškovi mohu za knihovnu sdělit.
Nevím, jestli jste se již dotazoval u mých kolegů na Turistickém informačním centru, tam Vám třeba poskytnou širší informace.
Ze světelské knihovny Vás zdraví Eva Kodýmová

> Datum: 11.06.2015 11:53
> Předmět: RE: No vidíte, pane doktore Kunte, neuběhl ani týden, a já
>
Vážený pane Tomane,
tohle musím předat kolegům, ozvu se.
S pozdravem a přáním hezkého dne
Miroslav Kunt

> Datum: 11.06.2015 17:51
> Předmět: RE: Opět dobrý den, milá paní Hájková:
>
Dobrý den, určitě vím, dokonce tu byl velmi aktivní amatér archeolog, Dr. Maličký, který sám prováděl průzkumy v okolí a pořádal většinu místních sbírek. Ale, jak už to bývá, organizace se slučovaly a zase rozdělovaly, dnes velká většina sbírkových předmětů spadá pod Muzeum Českého krasu, které mívalo expozici na zámku (pouze umělecké litiny). Hořovické muzeum je snad založeno "na papíře", ale to je v současnosti bohužel všechno… Snad v budoucnu.
S pozdravem
Yvetta Hájková
Informační centrum Hořovice



.

KUFÍREK 52. – KE KONTEXTU OKOLNÍHO SVĚTA PATŘÍ I ROZMANITÉ VRSTVY NAŠEHO OČEKÁVÁNÍ.

11. června 2015 v 11:11



> Datum: 10.06.2015 08:27
> Předmět: Dotaz
>
Dobrý den, Hořovice geograficky skutečně patří do okresu Beroun, tamtéž byste nalezl i Státní oblastní Archív, kde by Vám o malíři Panuškovi jistě sdělili nějaké informace. http://www.soapraha.cz/beroun
V Hořovicích se po malíři Panuškovi nedochovalo nic, možná několik obrazů v soukromí, ale o těch mi není nic bližšího známo.
S pozdravem
Yvetta Hájková
Informační centrum Hořovice


> Datum: 10.06.2015 08:40
> Předmět: RE: Dobrý den v Hořovicích, kam si dovoluji několik dotazů:
>
Dobrý den, tzv. hořovické muzeum neexistuje.
Tzn., že jeho součástí nemůže být 50 obrazů Jaroslava Panušky.
V Hořovicích můžete navštívit zámek s klasickou expozicí (která se vůbec nevztahuje k Panuškovi). Od nádraží je vzdálen pěšky cca 20 minut.
P.S. Můžete mi prosím sdělit, kde jste čerpal informace o hořovickém muzeu?
Děkuji a zdravím
Yvetta Hájková
Informační centrum Hořovice


> Datum: 10.06.2015 09:06
> Předmět: RE: Dobrý den ve Světlé nad Sázavou, zatím se zde jenom rozhlížím:
>
Dobrý den,
Váš dotaz jsem přeposlala na kompetentní místo, a sice na Turistické informační centrum, které má mailovou adresu: info@svetlans.cz
Na tuto adresu se prosím obracejte se svými příštími dotazy.
Přání krásného dne Vám na Severní Moravu posílá Eva Kodýmová, MěK Světlá nad Sázavou

> Datum: 10.06.2015 13:47
> Předmět: Re: Dobrý den v Berouně, popřípadě přímo už v Žebráku, kam se ptám,
>
Dobrý den,
1) Pěšky z hořovického nádraží do Žebráku jsou to tak 3 km, nejlepší trasa je přímo z konce 2. nástupiště přes koleje a pak pěšinou k silnici a tou pak do Tlustice nebo pokud nechcete přes koleje , tak vyjít před nádraží a pak se dát vpravo podél trati a pod mostem kde hned za zatáčkou jsou schody a těmi opět přijdete na silnici vedoucí do Tlustice. V Tlustici můžete jít buď stále po silnici až téměř do Žebráku (nebo na hlavní silnici Hořovice - Žebrák, kde musíte podejít dálniční most) nebo hned z návsi (je tam taková kašna z kamenných koulí) vede vlevo silnice mezi domy a tou se dostanete i na mostek přes dálniční most za ním se dejte vpravo po cestě, která zahýbá u průmyslové zóny vlevo a pak zase vpravo. Průmyslovou zónou projdete pohodlně až Žebráku, vyjdete u benzínky a pak se dejte vlevo kolem rybníka do města.
2) Co se týče malíře Jaroslava Panušky toho moc nemáme - 3 obrázky a zbytek jsou fotoreprodukce jeho děl a nějaké písemnosti, proto není nikde vystaven. V Hořovicích není ani expozice, kde by mohl být prezentován. Pokud byste vyrazil do Žebráku tak si ale můžete prohlédnout obrazy také známého malíře Jaroslava Hněvkovského, který maloval povětšinou náměty z cest do Indie a na Cejlon.
Doufám, že jsem svou odpovědí splnila Vaše očekávání. Kdyby ne obraťte se.
S pozdravem
Petra Přidalová

> Datum: 10.06.2015 14:53
> Předmět: Re: Paní doktorko Přidalová, skvělé, děkuji. Vybaven jsem na trasu jako skaut.
>
Moc toho není:
1) pohlednice zaslaná J. Panuškou A. Forbichové z Plzně, dat. 1942
2) dopis J. Panušky musejnímu spolku v Hořovicíh - poděkování za blahopřání k 70. narozeninám, dat 1942
3) výstřižek z Nového večerníku z 27.2.1941 s článkem K. Šenka ml.: Malířské dílo J. Panušky
4) dopis J. Panušky z Kochánova (u Světlé nad Sázavou) Dr. Janu Skalickému z Okresního vlastivědného musea v Hořovicích dat 29.4.1957 - poděkování za blahopřání k narozeninám.
S pozdravem
Petra Přidalová

> Datum: 10.06.2015 17:47
> Předmět: RE: Dobrý den, milá paní Hájková:
>
Dobrý den, v Žebráce je pobočka Muzea Českého Krasu, více na http://muzeum-beroun.cz/04/2011/zebrak/
Ale jsou tam vystaveny spíše obrazy Jaroslava Hněvkovského.

Čas od času ale někde jeho výstavy bývají, jako např. v Roudnici http://www.galerieroudnice.cz/jaroslav-panu%C5%A1ka.html , nebo tady: http://www.galeriehb.cz/vystavy/vystavy-vsechny/panuska_2012

Tyto organizace spolupracují, tak bych se zkusila pozeptat tam, jestli se něco nechystá, nebo, odkud měli obrazy zapůjčeny, např:.

Hradecká galerie otevřela výstavu obrazů Jaroslava Panušky (2010)
Výstavu obrazů akademického malíře a krajináře Jaroslava Panušky ve čtvrtek zahájila Galerie moderního umění v Hradci Králové. Téměř stovku obrazů a kreseb z různých období autorova života si budou návštěvníci mít možnost prohlédnout do 14. listopadu, řekla ČTK Martina Vítková z hradecké galerie. Obrazy na hradecké výstavě jsou zapůjčené z šesti sbírek, například z Muzea umění Olomouc či Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě. Z Hradce Králové se výstava v obměněné podobě přesune do Galerie Felixe Jeneweina v Kutné Hoře, kde bude k vidění od 1. prosince do konce ledna 2011. Panuška, který byl přítelem spisovatele Jaroslava Haška, tvořil zimní krajiny, strašidelné i pohádkové výtvory i malby inspirované svým velkým koníčkem - archeologií. Panuškovo dílo bylo v Hradci Králové vystaveno v roce 1910, kdy se tam konala jeho druhá samostatná výstava. Ve 30. letech se jeho dílo objevilo v Hradci Králové na výstavě děl Julia Mařáka a jeho žáků v muzeu.
Nějaké jeho obrazy by v současné době bylo možno vidět zde (v Praze, Anežský klášter)
S pozdravem
Yvetta Hájková
Informační centrum Hořovice


Hledím, čtu si, potěšen, co všechno lze objevit, pokud jsou lidé, v tomto případě 2 dámy, schopni, či schopny, práce.
Tedy práce jako vynakládání duchovních lidských prostředků a lidských mravních sil.
Čehož však, jako potěšení, blbci jsou zbaveni.


Skladbu s názvem "Panuška" mu na svém albu "Vagus Vetus" z roku 2014 věnovala známá pražská blackmetalová skupina Master´s Hammer, která v refrénu zpívá o obraze Jak by vypadaly katolické hřbitovy, kdyby Římané místo křižování věšeli.
Dotyčná skladba vkus neuráží, a jsem přesvědčen, Jaroslav Panuška, v mládí bohém a bouřlivák i stoupenec různých anarchismů, by jí byl potěšen.
Snažil jsem, přes snahu však napoprvé neuspěl - text dotyčné písně jsem na internetu prozatím nenašel.
Je mou chybou netajícího se grafomana, že zde na blogu koresponduji jen s blbci - v opačném případě bych se už pouze těšil, ze které strany ke mně slétne tohle dílčí, text písně Panuška, zatím mi nedostupné.
Neboť metalu jako žánru jsou mé zájmy vzdálené.
Blbci, třebaže poslouchají, mají k jimi bezprostředně poslouchanému strašně daleko.
Obdobně jako ke čtenému, jak dokáže ihned následující příklad.

Roku 1955 byl jmenován zasloužilým umělcem.
Zřejmě by mělo být napsáno na Wikipedii se slovem Zasloužilým, ale budiž.
Zřejmě k 10. výročí té naší nové, gottwaldovské, republiky trvající bez jakéhokoli přerušení až dodneška.
Pokud, platí, že se tak muselo udát k 1. nebo 9. květnu roku 1955., popřípadě až k 28. říjnu 1955, v každém případě den předtím o tom muselo být psáno v novinách, takže bychom se dneska dozvěděli, zač vlastně tomu starému bouřlivákovi bylo prezidentem Zápotockým přiřčeno.
Jaroslavu Panuškovy bylo tenkrát třiaosmdesát, 83, všechny jeho dávné mládenecké protispolečenské delikty byly dávno zahlazeny.

Dozvěděli bychom se dnes o přesném mottu či úředním zdůvodnění jeho jmenování vytištěném v tehdejším Rudém Právu - kdyby ovšem jedinký ze zdejších blbců, kteří mají bydlištěm kterousi muzejní čítárnu poblízku, zašel dovnitř a v příslušném svazku svázaných individuálních výtisků dotyčného deníku tuhletu intelektuální pikantnost vylistoval.

Tedy byl-li by schopen práce v délce zhruba čtvrthodinové, práce ve smyslu oné její hořejší definice.

Josef Lada obdržel státní titul Národního umělce už v roce 1947, tedy ještě za času kadence prezidenta Beneše.
Jaroslava Panušku dekoroval prezident Zápotocký, odevždy známý a vyhlášený zákolánský hospodský harmonikář.
Na jejích mladistvých tazích po pražských restauracích a vinárnách se ti 3 určitě museli již dávno předtím setkat.
Tento předpoklad není nikterak přehnaný, připomenu-li, že třeba hned JUDr. Bohumír Šmeral, zakladatel a dlouhá léta ideolog KSČ, býval původněji příznivcem, či dokonce přímo členem, Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona.

Báječné časy zániku C. K. říše, jimž byl i Ludwig Wittgenstein, obdobně jako třeba Franz Kafka, Jakub Deml, Ladislav Klíma, Josef Váchal, současníkem…


O dva roky později po jmenování vypadal již Zasloužilý umělec Jaroslav Panuška jako autentická předzvěst Franka Zappy v důchodu.



.

KUFÍREK 51. – KE KONTEXTU SVĚTA PATŘÍ I ROZMANITÉ VRSTVY NAŠEHO OČEKÁVÁNÍ.

10. června 2015 v 13:44




Hned první den jsem se dozvěděl, jak vypadal, též jaký a kde má hrob.



Byl překvapivě podobný svému vrstevníkovi a kamarádovi Jaroslavovi Haškovi, připadá mi.
Z fotografie, pořízené zřejmě k účelu občanského průkazu, zhruba tak šedesátníka, též soudím, že dotyčný trpěl ke stáru dýchavičností a oběhovými potížemi, inu, divu není, chlast a bohémské ponocování v mládí muselo zanechat důsledky.


Usmál jsem se, a kdesi v hlavě se mi odkopala jakási související vzpomínka, to při detailnějším zjištění, že pílí a trpělivostí dosáhl (dosáhl v kterémsi roce, ale kterém, zjištění by mohlo být zajímavé) titulu Zasloužilého umělce - divit jsem se nedivil, vždyť přece Josef Lada, Haškův i Panuškův společník při tazích po hospodách a vinárnách, to dotáhl dokonce až k titulu umělce Národního.
Třebas se tento olaurovaný klasik za svého odvěkého kamaráda Jaroslava u prezidenta Zápotockého tenkrát přimluvil…


Též jsem si včera zřídil novou složku, doufaje, že materiály vkládané do ní, mě objevným množstvím brzy zavalí.

Rovněž si i stanovil vhodná dvě prázdninová vlaková spojení na první dvě s mým zkoumáním nutná místa, neboť podle Ludwiga Wittgensteina je prvotní jasnozřivé vidění podmínkou každého následně opodstatněného druhotného myšlení.



> Datum: 09.06.2015 14:25
> Předmět: RE: Dobrý den paní magistro Tschornová, třeba budete tak laskava
>
Vážený pane Tomane,
Váš dotaz jsem předala vedoucímu literárního archivu PNP panu doktoru Pavlíčkovi.
Přeji vám hezké dny. Kateřina Tschornová

> Datum: 09.06.2015 16:11
> Předmět: RE: Dobrý den paní magistro Tschornová, třeba budete tak laskava
>
Vážený pane Tomane,
reaguji tímto na dotaz, který mi byl přeposlán kolegyní ze sekretariátu ředitele PNP. Fond Jaroslava Panušky v našich sbírkách uložen není a bohužel jsem jej dle celostátní databáze archivních fondů (http://aplikace.mvcr.cz/archivni-fondy-cr/Default.aspx) nenalezl ani v žádném jiném z českých archivů. Nejvíce materiálů k jeho osobnosti bych předpokládal v Archivu Národní galerie.
Dílčí soubory materiálů vztahujících se k Panuškově životu a dílu z našich sbírek (převážně korespondenci ve fondech jiných osobností) najdete na webu www.badatelna.eu
Konkrétní dokumenty pak můžete objednat u kolegů z badatelny (studovna@pamatnik-np.cz).
S pozdravem
Tomáš Pavlíček
Literární archiv PNP

První zprávy nazpátek tedy nejsou dechberoucí - přesto jsou pro kooperující laskavost dvou jiných natolik povzbuzující, že celý víkend strávím na výpravě do nitra odkazu oné elektronické badatelny, snad se tam k nějakým rozvíjejícím zajímavostem dostanu.
Aby následně věděl o malíři Panuškovi více, nežli se lze prozatím dočísti v těchto dvou životopisných odkazech:





.

KUFÍREK 50. – KE KONTEXTU PATŘÍ I ROZMANITÉ VRSTVY NAŠEHO OČEKÁVÁNÍ.

9. června 2015 v 11:31




Na úvod si dovoluji anekdotu ve wittgensteinském stylu - třebaže se jí vlastně od zveřejňování Wittgensteinova tématu mnou na čas odvracím.
Kontextem nutným k pochopení je tu nejenom název dávného Gauguinova obrazu, též Wittgensteinův výklad o dílčích aspektech zření na patřičných místech 2. části FILOZOFICKÝCH ZKOUMÁNÍ, když ono investigation z původního názvu knihy znamená pro mne spíše VYŠETŘOVÁNÍ, čili svého druhu diagnózu.
Ale nacházím se v současném česku - zmiňuji, to abych připomenul ty kontexty…
Směje se jen ten, kdo zná.
Kdo se směje, aniž zná a zajímá se, je blbec - abych ještě jinak rozvinul ono téma kontextů.
Zatímco, kdo kontexty zná, nebo mu vytanou, může nadhozené téma ihned rozvíjet kterousi jazykovou hrou, jejich pravidla stanovování viz opět via Wittgenstein.


Zatímco blbec ne.

7-8. Význam kontextu-bezprostředního okolí
[kachnozajíc obklopený zajíci a kachnami]
Na to, jak hlavu kachnozajíce uvidíme, bude mít vliv kontext - podmínky, za nichž ji budeme pozorovat. Uvidíme-li ji obklopenou samými hlavami "nesporných" zajíců, budeme v ní spatřovat spíš hlavu dalšího zajíce. A naopak, budou-li ji obklopovat hlavy kachen. Málo z toho, s čím se kolem sebe setkáváme, má plně určený význam samo o sobě, vytrženo z kontextu a nezávisle na vstupních předpokladech. Když jsem předtím ukazoval samotného kachnozajíce, dalo se právě proto čekat, že to bude znamenat něco "nenormálního" - i to je jistý kontextový předpoklad.

Citátem z přednáškové dílny Ondřeje Berana začínám nový zásadní oddíl, kdo nezná vyobrazení duckrabbita, tedy opět jakýsi kontext, bude mu k ničemu.

Obrázek, jenž demonstruje citát, se udává obvykle tento, jedná se již o zpodobení zvýtvarnělé, tedy umělecké, abych tak počesku napsal - tedy původem ze zahraničí; neboť mezi zdejšími domorodci vznik čehosi takového předpokládat nemožno, takže k nabytí pouze v túseksu.


Proto je načase začít jinak, zásadněji, abych mohl ve wittgensteinském tématu vykročit ještě rázněji nežli doposaváde: původní dnešní obrázek tedy říká, že to, co při jednom pohledu se může podobat piktogramu obličeje lidského druhu, tedy svého druhu smajlíkovi, a podobně - původně že je totéž zobrazením dopravní značky nastříkané na povrchu jedné cyklostezky u nás v Těšíně.
Jen pouze při mém pohledu z protisměru zrcadlově převrácené, tedy viděné.


V prostředí domorodců, dejme tomu, afrických, kteří dosud nikdy bicykl neviděli, by takovýto obrázek určitě asocioval výraz lidské tváře.
A možná, že by i tu nebyl pochopen, neboť by připomínal například podobu démona.
K vidění čehokoli jsme významově vybaveni předem.
K vidění čehokoli jsme významově vybaveni předem.
K vidění čehokoli jsme významově vybaveni předem.
Proto v převládajícím prostředí cyklistických supermarketů jen nemnozí jsou schopni či nadáni v podobě dopravní značky spatřovat původnější podobu démona, natož lidskou tvář - a připravená anekdota se mezi takovými zcela míjí účinkem.

Je samozřejmé, že existencí zrakových klamů se zajímá věda, tedy různorodé odborné profese, jež s vnímáním souvisí - onehdy mě docela překvapilo zjištění, kolik vteřin pozorovateli a na jakou vzdálenost trvá, nežli rozliší zrakový přelud od věcné podoby téhož.

Všechno, co dneska zde smetám dohromady, souvisí z různých ohledů s tématem duckrabbita, jemuž jsem o loňských prázdninách připravil v Nedakonicích výstavu. Autorsky se ze zdejších domorodců nezúčastnil nikdo - obdobný počet autorů, absolventů asi 7 zdejších uměleckých fakult nebo celých škol, lze předpokládat ve slováckých Nedakonicích i letos o prázdninách, to v souvislosti s výstavou na další wittgensteinovské téma brouka v kravičce.
Pardon, v krabičce, nejsou všichni blbci původem ze vsi.

Blbcům se nezavděčíš.

S obdobným účelem či záměrem jsem proto převzal něco jako redaktorství časopisu Chron, za necelého půl roku mého trvání vyšla 3 monotematická dvacetistránková wittgensteinovská čísla. Ovšem bez jakéhokoli navazujícího autorského či čtenářského zájmu ve prospěch třeba hned té prázdninové krabičkové výstavy.
A spol.

Mezi blbci totiž nikdy nemusí nic být, pokud se žije stav, že všechno se koupí v nějakém kvelbu.

Takže bez jakéhokoli musu a sebenucení sesbírám ještě texty 2 slíbených wittgensteinských čísel, dojedu slib s termínem ukončení hned první měsíc po prázdninách. Bude-li výsledek o nějaký čas později, nezáleží, nedakonickou krabičkovou výstavu kvůli autorskému nezájmu mezitím zřejmě odvolám.
A v jejím čase na přelomu července a srpna si zajedu (kromě jiného) z Těšína do Hořovic.

Jeden z těch, co esej do Chronu napsal, mi totiž sdělil dosud mi neznámé, že v tamtom městě rychlíky směrem na Plzeň je k vidění asi 50 obrazů malíře Jaroslava Panušky, Wittgensteinova současníka, jinak též duchaře.
V muzeu prý, v jeho rodném městě, mají prý oněch 50 kousků, když prozatím jsem Panuškových obrazů viděl jen pár, a jediné, co bych o něm doposud svedl citovat, je zmínka v kterési povídce Jaroslava Haška, mám dojem, že o salamandrovi.

Jedno téma, krabiček, se pro mne kvůli blbcům zavřelo - druhé na mne zírá s možnosti poté napsat 20 stránek Panuškova monočísla Chronu.
Zapomenutý je blbci pro můj účel dostatečně.

Takže o prázdninách budu cíleně jezdit do archivů, do muzeí, a tak, ale zejména korespondovat maily a číst si v Matěji Kudějovi, v jehož vzpomínkách zmínku předpokládám - do archivu mě dovnitř nepustí, neboť jsem státu vrátil jeho můj občanský průkaz.

Láká mě zejména, že přežil Gottwalda a snad i Zápotockého, též ta jeho obskurní duchařina, zdejší blbci mi opět sebeméně nepomůžou, takže, tři, 2, jedna, výstřel - téma na film mám, začínám.




.

Kam dál