Jiný svět vzdálený jen šest kroků

14. dubna 2013 v 14:51



V roce 1929 napsal maďarský spisovatel Frigyes Karinthy krátkou novelu. Na příkladech různých populárních i neznámých osobností tehdejšího světa ilustroval zajímavý postřeh - nikdy nepotřebujeme více než pět kroků k tomu, abychom našli přes známé našich známých cestu k přímému individuálnímu oslovení kteréhokoli obyvatele Země.


Vizuální simulace účasti jednoho z vhodných autorů, konce jednoho potenciálního šestičlenného řetězce, jenž osloven, přeposlaným mailem obeslán, nyní je již v příštím roce přítomen na dotyčné výstavě.

Jak je to snadné!
A já jsem tedy zvědav, kolik zdejších blogerů mi do roka pomůže dostat se ke komukoli z výtvarníků, výtvarnic, a z nich zejména konceptuálních autorů různého druhu, kterých všech takových pro nedakonický účel vhodných nebude žít v tomto našem domáckém ánusu sevřeném v lavóru svěračem pohoří Šumava, Český Les, Krušného Hory, Lužické Hory, Jeseníky, Beskydy, Bílé Karpaty a dole na mapě přítoky řeky Moravy, tak takových vhodných osob nenapočítáme v existencích více nežli 50.


Co se týče otázky případných zájemců, jaké je základní či jednotící téma nedakonické výstavy, odpověď zní prostě: začíná se tímto citátem ze druhé části knihy Ludwiga Wittgensteina FILOZOFICKÁ ZKOUMÁNÍ a pokračuje dalšími obdobně řídkými 10 stránečkami, v nichž překladatel umanutě používá výrazu zajíc, namísto vzhledem oprávněnějšího králíka. Mimo tento intelektuální rozsah podmínek a rozvíjených souvislostí percepce iluze kachna-králík, čili duckrabbit, nebude do vnitřního prostoru čekárničky na nádraží v Nedakonicích nic vpuštěno.

Zejména proto, aby se předešlo případnému exhibování a vtipkaření vystavujících po způsobu televizních bavíren - jak i jiným hole mentálním nedostatečnostem obdobných druhů, včetně i podobným handicapům i na straně případných diváků, zejména těch svěřujících se s oblibou zbytečně nahlas jejich nerozváženými zážitky a dojmy.

Jakákoli představa způsobu fungování teorie "šest stupňů odloučení" (six degrees of separation) nemůže být ve zdejších podmínkách jiná nežli zcela depresivní - lenost individuálních i skupinových myslí je tu chronická, kooperující účastnost žádaná. A přitom je ještě třeba zmínit i něco doplňkového, co si praxe této teorie od jejích účastníků vyžaduje.
Tedy vědomost o další dílčí komunikační teorii, která bývává nazývána Příběh sté opice z ostrova Košima.


.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama