Pátý krok explikace.

28. dubna 2013 v 10:32



Nedakonice jsou odpradávna vesnice. Se vším všudy, velice.

Nebylo by tedy divu, kdyby i kterýsi z místních slováckých kovbojů na míněnou výstavu dorazil, vystavené exponáty na duckrabbitovské téma obhlédl a pak stručně shrnul: "Tož tomu já nerozumím, nezlobte se na mňa, ale mi to celé to všecko tentonc tady přinde akorát tak leda nahovno."
Pokud by ke všemu zlému neměl ešče aji vypité, tak bych takovému narušitelovi asi řek: "Poslechni, šohaju, nechceš si o tým povykládat?"

"A nebo, což by bylo ešče lepší, dokonce popřemýšlat?"

Pokud by souhlasil nějakým místním úslovím, první moje otázka by zněla: "Víš, co to je kráva?"
"Si fakt blbý?" odpověděl by mi nějak tak určitě. "Snad sú celý život z dědiny."
"Zostaň v klidu a snaž se na to, že víš, co je kráva, úplně zapomnět. Odteďka si nikdy žádnú krávu neviděl, naprosto nevíš, co to je, když se cosi takového řekne. A já ti ukážu obrázek. … Co to je?"


"Ty se mě ptáš fakt jak ten Holcman. Co bych tak asi viděl? Kravskú řiť. A vemeno."
"Ale ty nevíš, že se jedná o krávu, přece sme se tak domluvili. Tak ani memožeš vědět, o jakú se tu jedná řiť. To vemeno ti odpustím. Ale všimni si, poněvadž je to dúležité, že nám tu chybí ocas. Pro krávu základní znak. Odháňá si ním odjakživa múchy, přece."
"I když o krávě nemluvíme."
"Přesně tak. Vidíme jakúsi podobu, jakési znaky čehosi."


"To je její druhá púlka. … A vlastně ne, když to ještě nevíme. … Tak teda pořád samé znaky. I když si sú s tými předtím podobné."
"Jen si všimni toho koženého věnca na krku. Kdo neví, je mu jasné na všecky příští časy, že tak má to, co zrovna teďko vídí, pokaždé do příšťa vypadat. Že prostě to je to. S věncem na krku a bez ocasa a po celým těle vždycky tak trochu místami červené."


"Už vidíš, co si předtím viděl, a co se ti zdálo stejné?"
"Ty myslíš tady tu kapotu za předními, nebo jak bych to řek."
"Tož máme pár určujících znakú toho čehosi, na ty tři sem tě upozornil: bez ocasu, věnec, kapota. Teda štít, jak kdyby se jednalo o jakéhosi předpotopního tvora."
"Tomu rozumím, cosi takového mívali na sebe ti ještěři u toho Špílberka."
"Vidíš, už to cosi nějak znáš, když o tom umíš vykládat. A když cosi známe, a rozlišujeme to kvůli znakům od čehosi jiného, tak už si to možeme pojmenovat. Já bych navrhoval říkat tomu kráva."
"Ale…"
"Nic ještě nemluv, a jenom sleduj… A dělej, že na tým slovu jako názvu sme se dohodli."


"Je to místami červené, nemá to vemeno, má to rohy, nemá to přední krunýř."
"Ale má to ocas…"
"Ale stojí to tak blbě, že vypadá, že má přední nohy od přírody kratší."
"Jak míval traktór zetór. A nebo jak jakýsi svišť. Klokan třeba má taky enem zadní."
"A nebo, naopak, že je hledá, že jako jakýsi norník je vyčichává, a že jima živí. Že se tedy jedná o jakúsi šelmu, která mívá za potravu drobné hlodavce."
"Takže vypadá trochu jako kráva, ale je to vlastně rohatý lev."
"Tím pádem sme se velmi snadno dostali do oblasti mytologie, a tomu, co na vlastní oči před sebú vidíme, stačí dát enem méno. Teda slovo."

"Když už to teda chápeš ty, tak snáď i tým z města donde, že tady to v Nedakonicách je výstava o artistnosti jako poznávání, nikoli jen zobrazování, a dokonce ne jen o pouhém ilustrování. Úkol, a z něho svoboda, namísto významové svévole předstírané imaginativnosti bez přesného zadání."
"Někerým slovám, keré si teď řek, nerozumím, ale smysl je mi jak u té krávy jasný."
"Tož sa ešče podívej, cosi ti eště ukážu. Ale předtím si zpoměň, jak si se před chvílu díval na celú tu krávu. Od ocasa, přes řiť, nohy, vemeno, jak si jel pohledem po té neznámé ti věci, jak na bruslách na zimáku v Hradíšťu."


"Tož, kurva, co to je? To sem teda ešče fakt neviděl… To je jakýsi klon mezi krávu a koněm? V novinách sem o tým nečet, ba ani v televizi o čímsi takým nic snáď nebylo. Odkuď to máš?"
"Když jedeš očami zleva, tak je to do jisté chvíle kráva. A když se začneš dívat zprava, chvílu to trvá jako jasný kúň. Kdosi tu zkříženú mrchu udělal na počítaču, ale ty s tými novinami a televizú si měl jednu velikú pravdu. Lidi přestali umět vidět, různé ty rozmanité a občas nesúvislé i navzájem rozporné útržky viděné reality si už nesú schopni nějak smyslupně zpracovat, poskládat dohromady do jakéhosi slovem označitelného celku."
"Všecko to majú v hlavách domíšané, o ničím se s nimi nedá domluvit. To znám."
"Základním znakem naší doby se stal ničím nevázaný žvást."


"Když šak víš, co je tým slovem kráva, s tým samým slovem si možeš ledasco dovolit. Ale musíš to slovo znát, poněvadž kdo ho nezná, by si začal myslet, že kráva je cosi jako čtyřnohý jogurt s jahodama."
"To znám, děcka malujú jen slony z televize, ale jak vypadá obyčejné třebas káče, tak to už ví z těch městských jen málokeré. Se slovem se už jim nespojuje dotyčná věc, takže je jich snadné oblbnút."


"Zatímco zase stařenka tu od vás z Nedakonic nebude vědět, čemu se tady zrovna nad tým ti její vnuci všeci tak strašně řehtajú."
"Já vím, to se teď všude tiskne namísto toho čárového kódu, ale co to přesně znamená, tak tomu též nerozumím. … Vidím to, používám, dokonce sem slyšel, že se to menuje nějak jako QR kód. Ale nevím, o čem to je."


"Ale tomu snáď obrázku už rozumíme každý, i když zas až tak moc jako živá kráva nevypadá."
"Cosi takového ti teda nezabučí, ale čímsi jako kráva to teda srozumitelné je. Má i svoje výhody, žádný hnúj ti třeba nenadělá."
"Má všecky ty základní znaky, o kterých sme domluvili jako o krávě, teda domluvili jako všeci lidi. V tých sakra dlúhých časoch před námi."
"Obrázky sú srozumitelnější. Tak sem jich na to vysvětlení použil. Ale kdyby nebyly, moh sem se obejít i bez nich. Moh sem o krávě jako súhrnu znakú mluvit, předváďat rukami, a byli bysme došli k temu samému výsledku. Jestli mi nevěříš, tož si přečti, co o tým samým už napsal kdysi jeden filozof. Teda ten, co namaloval ten obrázek, o kerým, jako súhrnu znakú a vizuálních příběhú, byla tamta výstava, ze které by sis jinak neodnes do života vůbec nic."




.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama