KUFÍREK 59. – I BEROUSKOVIC MEDVĚD UMÍ NA MOTORCE, POPŘÍPADĚ DÁMSKÉM KOLE.

18. června 2015 v 10:25




Začnu statistikou: o zbytečných - i zbytečnosti mé.

Pokračovat v této bilanci domorodé intelektuální truchlivosti budu způsobem jiným, avšak bezprostředně obdobným:

> Datum: 17.06.2015 06:55
> Předmět: Re: Dobrý den pane Macku, zdravím hned zčerstva, neboť mě napadá,
>
Přeji dobrý den
a potvrzuji níže uvedenou informaci, že bez možnosti ověřit totožnost dle občanského průkazu (příp. pasu) Vám žádný materiál ke studiu nemůže být předložen. A to ani v případě, že přijdete s doprovodem. Totožnost každého badatele se ověřuje individuálně.
S pozdravem
Ladislav Macek, SOkA Havlíčkův Brod

> Datum: 17.06.2015 11:10
> Předmět: RE: Dobrý den v Pardubicích, kam se hned na začátek tážu.
>
Dobrý den pane Tomane, naše knihovna slouží pouze zaměstnancům, není veřejná. Pracujeme v provizorních podmínkách, možnost seznámit se s dokumentem je pouze po dohodě.
S pozdravem
Hana Řeháková

> Datum: 17.06.2015 15:33
> Předmět: Re: Dobrý den:
>
Dobrý den,
v Žebráku máme malíře Hněvkovského, Panušku v Hořovicích. Můžeme se domluvit na návštěvě v Hořovicích nebo těch pár věcí mohu převézt do hlavního sídla muzea v Berouně (Husovo nám. 87, Beroun). Rozhodněte se sám kam je Vám to snazší se přiblížit. Jen bych Vás požádala o el. vyplnění žádosti badatele o studium, které musí podepsat pí ředitelka (najdete na muzejních webových stránkách).
S pozdravem
Petra Přidalová


NA ÚZEMÍ, NA NĚMŽ DOMORODCI SE AKTIVNĚ NEZAJÍMAJÍ WITTGENSTEINEM, NEBO TEN JE-LI JIM DOKONCE PŘÍMO UPÍRÁN, NEMŮŽE SKONČIT VŠE NEŽLI NAPROSTÝM ZDOBYTEČNĚNÍM ČEHOKOLI, POČÍNAJE TŘEBA POUŽÍVÁNÍM BLOGŮ NEBO FEJSBUKU.

Okresní archivy patří kompetenčně pod ministerstvo vnitra, okresní muzea zase pod ministerstvo kultury.
Z toho plyne existence dvou různých stejně však striktně platných právních norem, dvou stejně platných zákonů na totéž.

Nacisticko-bolševická prasečnost.

Ovšem ani případným přechodem přes berounskou elektronickou bránu nebudu mít ještě vyhráno - neboť následně obecně platí, že zatímco jeden kustod může přijmout 2 doklady prokazující platnost údaje mého rodného čísla, jiný je, tytéž, stejně tak zcela oprávněně může odmítnout, a žádat po mně občanský průkaz.

Přičemž pro další badatelský průběh následují další 2 platné zákony, jimž jsme po dohodě ještě s ombudsmanem Motejlem určili 4 stejně možné výklady, dva pro mne, 2 proti, takže záleží jen na zlovůli nebo benevolenci kerbera…

Já jsem již před mnohými roky O/občanský průkaz vystavený na mé jméno tomuto genocidně zločinnému státu už dávno vrátil - neboť se jedná v tomto unikátu o gestapácko estébácký institut i instrument od samého počátku jeho vzniku bezprostředně ihned po lůze vítězném Únoru 48.
V civilizaci neznají.

(Zatímco tady každý nad 15 nosí Vítězný Únor s sebou každý den někde v kapse nebo kabelce.)

Tam už bych si mohl připravovat prázdninový fárplán do Havlíčkova Brodu. Pardubic i Hořovic, ke vstupu do tamních badatelen by mi stačil jako identifikátor pouhý zaplacený účet za plyn.

Mezi zdejším vítězným dobytkem však cosi takového nepředstavitelné, dokonce ve všech směrech zcela nemožné.


Budiž, bez ohledu na zdejší dobytek můžu přece o prázdninách cestovat po hrobech touto zdejší pakáží a chátrou zavražděných básníků.
K tomu mi občanského průkazu netřeba.

Koupil jsem si tedy baťoh, místní vietnamský trhovec z krámu na Hlavní mi sám od sebe nabídnul slevu z 320 korun na 280.

Známe se totiž roky, oslovujeme se vzájemně slovem sousede.
Když míjím kolem, občas se stavím dovnitř jen tak si podat pravice.
S místním zdejšími bílými keťasy tak ze zásady nečiním.
Jindy se spolu zasměje, jak se jmenuje, nevím, ale jednou už mi dal v průběhu kteréhosi našeho hovoru ránu pěstí do břicha.

Něčím, zřejmě wittgensteinovským, jsme si rovni: já jsem veden StB jako Nepřátelská osoba, on bojoval jako severovietnamský tankistický poručík proti Američanům. Bez distinkcí, poněvadž jako vietkong v tanku na území Jižního Vietnamu.
Ostatně hned v první kapitole mé dlouhé wittgensteinské povídky jsem tohleto trochu šířeji zmiňoval.

Poněvadž jeho existence mi přináší i další rozvíjející konfrontace, umístil jsem ho s manželkou, dcerou, synem i krámem do děje literárního scénáře hraného filmu s americkou herečkou Meg Ryan v hlavní roli - zde do epizody předcházející scénu návratu do zdejších 50. let.

Tedy do doby, kdy se ujaly ty bolševicko-nacistické občanky.

Prasata.



Třebaže se mi včera povedlo konečně alespoň v náznaku dospět do prostředí rodiny akademického malíře Jaroslava Panušky samého, a ještě jednu obdobnou cestu rozejdu dnes, pro naprostý nezájem o jeho téma odcházím z tohoto blogu, jak i ze souvisejícího fejsbuku, úvahově se připravovat na letošní prázdninové cesty nějak jinak.
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama